Zálohování digitálních fotografií

Již dříve jsem psala o tom, že svým klientům předávám fotografie jak v digitální, tak v tištěné podobě. Klient přichází do mého studia na poslední setkání podobně jako do obchodu. Na policích vidí své fotografie vytištěné a zabaspartované a z nich si vybírá ty, které se mu líbí. Zároveň má k dispozici obrazovku, kde se na každou fotografii může podívat i v digitální formě. O tom, co dělám s fotkami, které si klient nezakoupí a jak je archivuji jsem psala v předchozím článku.


Dnes se budeme věnovat archivaci digitálních fotografií. Ráda bych na začátek řekla, jak probíhá proces focení, výběru, úpravy a nakonec i archivace, abyste si dovedli tyto puzzle poskládat dohromady a udělali si celkový obrázek. Při každém focení s klientem fotím na dvě karty. Na jednu kartu ukládám RAW snímky a na druhou se současně ukládají JPEG kopie. Předpokládejme jednoho klienta na focení. Focení trvá i s make-upem a úpravou vlasů minimálně 5 hodin. Čistého času fotíme maximálně 2 hodiny. Za tuto dobu vznikne v průměru 200 fotografií. Po focení nechávám fotografie na kartách (zde je nechám až do doby, kdy dojde k předání fotek). Většinou je to jeden maximálně dva týdny. Takže disponuji dvěmi pouzdry. Na jednom jsou čisté karty, zformátované, připravené do akce. V druhém pouzdře u pracovního stolu jsou karty, které čekají na to, až budou po předání zakázky zformátovány. 

Bezprostředně po focení zazálohuji všechny fotografie na externí disk (My Cloud Home) a také na přenosný disk (WD My passport SSD), ze kterého fotky edituji. Z 200 nafocených fotografií vyberu ty snímky, které se líbí mě, které by byly vhodné do portfolia, rozmanité tak, aby se klientka našla ve výrazech, aby byla rozmanitost v pozadí, oblečení a v pózách. Tento výběr čítá okolo 50ti fotografií (někdy je to 30 někdy 70, záleží na typu focení, čím rozmanitější, tím více fotek jde do výběru). Všechny ostatní fotografie jsou smazány. Z tohoto před-výběru potom udělám finální výběr cca dvaceti fotografií, které edituji pro klientku. 

Fotografie si řadím do alb s názvem, který obsahuje termíny focení a jméno klienta. Fotografie, které edituji jsou označeny červenou barvou a fotografie, které si klientka zakoupila jsou označeny pěti hvězdičkami. Fotografie, které neupravuji nejsou označeny nijak a uchovávám pouze RAW formát. Fotografie, které jsem upravila zůstávají ve formátu RAW, JPEG i upravený JPEG v plném rozlišení. Pokud to tedy shrneme, tak u jedné zakázky uchovávám v průměru 30 raw snímků a k tomu 20 dalších snímků ve třech podobách (originál RAW, originál JPEG, upravený JPEG). Je to celkem 90 fotografií a 1 video (o kterém se rozepíšu zase příště) o velikosti maximálně 1,5GB.

Po předání fotek nahraji zakoupené fotografie klientce na online úložiště (využívala jsem Dropbox, nyní jsem přešla na OneDrive). Zároveň nahraji online do skryté složky fotografie, které si klientka nezakoupila. Takto mám online veškeré upravené fotografie v JPEG v plném rozlišení. Dělám to hlavně proto, že spousta klientů se ozve po pár dnech, týdnech i měsících a chtějí si přikoupit další fotografie. Jedná se často i o business portrét, který potřebují k dispozici rychle pro pracovní příležitost. Takto můžu pohodlně z mobilu přesunout fotografii mezi alby a klient jí má do pár vteřin k dispozici. 

Složku s fotografiemi potom zálohu (přepisuji z původní) i na externí disk (My Cloud Home). Tento disk potom zálohu na další disk, který je v jiném městě. Karty smažu a rozloučím se tak s fotografiemi, které pro mě nebyly atraktivní. Stále fotografie nechávám na přenosném disku. Tyto disky mám celkem 3. Na každém disku je jeden rok. V lednu vždy zkontroluju zálohu nejstaršího disku a zformátuji ho a začnu používat v dalším roce. Ne vždy je to ten stejný disk. Například nejstarší disk není SSD, takže ho věnuji některým členům rodiny na filmy a pořídím nový. Stále se snažím držet tyto disky aktuální. Tento způsob se mi osvědčil hlavně proto, že často potřebuji najít starší fotografie, neupravené, podívat se na cokoliv v minulosti. Tři roky zpět mi obvykle stačí a je to rychlejší, než se připojovat přes hlavní disky. 

Snažím se držet zlatého pravidla 3-2-1. Tedy mít tři zálohy, na dvou různých médiích a jedno mimo domov/ateliér. V první fázi mám tedy fotografie na kartách a dvou discích. V další fázi mám fotografie online, na dvou externích discích a jednom přenosném a po třech letech zůstávají fotografie online a na dvou discích. 

Osobně jsem vždy měla s HDD od WD jen pozitivní zkušenost. Občas narazím na komentář typu „disk jsem jen lehce položila na stůl a tento otřes mi smazal všechny fotografie“ apod. Upřímně, měla jsem jedny z nejstarších HDD, mám jedny z nejnovějších SSD HDD a nikdy jsem neměla problém. Nejstarší disk mám asi 7 let a používám ho jako sekundární zálohu pro iMac a neměla jsem nikdy žádný problém. 

Každopádně, za poslední rok se u mě situace trochu změnila. Natáčím mnohem víc videí, objemy dat rostou a já trochu víc cestuji. Takže jsem zvažovala kompletní přechod na G drives, na který jsem slyšela jen samou chválu. A nebo vyzkoušet My Cloud Pro jako primární zálohu v místě pracoviště a disky My Cloud Home ponechat jako sekundární na místě mimo pracoviště. S sebou na cesty stále využívám WD My passport SSD, který už vydrží i nějaký ten otřes při položení na stůl haha. Ráda bych G drives vyzkoušela, ale to, že WD mám zatím bez poruchy mi dává najevo, abych u nich zůstala. Také bych musela kompletně obměnit celou flotilu a do toho se mi moc nechce. 

Každopádně ať už budete zálohovat jakkoliv, vždy je nedůležití samotné zálohy provádět. Setkala jsem se s naprosto promakanými systémy na zálohování fotek, ale když ji uděláte jednou za rok, tak to skutečně nestačí. Já osobně ani nejsem za nějaké velké NAS systémy, které by Vás v začátku vyšly na desetitisíce, protože v prvních pár letech zřejmě nebudete potřebovat víc jak pár TB a hlavně technologie se mění ohromným tempem. Vyplácí se mi zde střednědobá investice. Vždy při pořizování přemýšlím nad tím, abych měla v rámci 5 až 10 let klid. 5 let je doba dostatečně dlouhá na to, abych si zajela systém a měla v tom pořádek, ale ruku na srdce po 10 letech se technologie zřejmě změní a já budu „potřebovat“ něco zcela jiného. Právě teď se blížím k onomu horizontu a po 8 letech se chystám změnit jednotky i způsob, tak mi držte palce, ať neudělám chybu a třeba omylem nevymažu pár let práce. Tohle jsou totiž vždycky nervy drásající upgrady. Co se týče online záloh, tak jsem se setkala s tím, že fotografové mají strach, aby jim někdo fotky neukradl. Možná kdybych fotila nějaký velmi citlivý materiál, tak přemýšlím nad zabezpečením jinak. Od jakživa mám ale přístup takový, že co jednou vyšlete online (třebaže pod heslem), tak už to není soukromá věc. Co jednou přijde na internet, už je na něm na vždy. Online úložiště tedy zkoumám především z titulu cena/výkon/funkčnost pro mě a pro mé klienty a bezpečnostní složku tolik neřeším, ačkoliv všechny možné stupně zabezpečení vždy používám. Možná je to zastaralý přístup a časem ho také bude třeba změnit. Pokud zálohujete jinak, dejte vědět do komentáře. 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů