Upravené vs. neupravené fotografie

Dáváte svým klientům neupravené fotografie? Otázka, která mě provází celé roky. Já osobně svým klientům na portrétní fotografii náhledy nepředávám. Já jsem ta, kdo vybírá fotky, které se budou upravovat. Já jsem ta, kdo je upraví a prezentuje je klientům. Klient nevidí ani ostatní snímky, ani neupravené snímky. Jsou ale případy během komerčních zakázek, kdy svým klientům neupravené fotografie ukazuji a má to svůj důvod. U komerční zakázky se klienti nedívají na to, jak na fotce vypadají modelové, ale na to, jak jim fotografie zapadá do jejich účelu užití. Osobní klientela se dívá nejdříve na sebe a na to, jak na fotce vypadá. Až po pár minutách přemýšlí nad tím, jaký význam by fotografie mohla mít a co všechno pro ně představuje. 

Při komerční zakázce tedy ukazuji neupravené fotografie. Stále ale vybírám několik fotek, kde se klientům snažím ukázat fotku před úpravou a po ní. Z komerčních zakázek je rozdíl v tom, že každý klient vyžaduje jinou míru postprodukce. Pokud se jedná o velký zásah do fotky, tak je ukázka retuše zcela na místě. Vždy, když klientům ukážu nějakou upravenou fotografii, tak o ní většinou mají hned zájem, protože je prostě „jiná“… DOKONČENÁ. U podobných zakázek ale není možné upravovat všechny fotografie předem z časových důvodů. Řekněme, že průměrně se nafotí 500 fotek na jednu takovou zakázku. Já sama udělám před-výběr cca 100-150 fotek. Z těchto fotek vyberu ty úplně nejlepší 1-3 fotografie, které upravím. Klientovi potom prezentuji rozdíl mezi upravenou a neupravenou fotografií a zbytek výběru, kdy společně ladíme snímky, které k sobě jdou. Vždy jsem u jejich rozhodovacího procesu, aby bylo jasné, co lze upravit, co nelze a případně abych poradila, jaký snímek je lepší. 

Důvody, proč neukazuji neupravené fotografie osobní klientele jsou hned dva. Ten první je NEDOKONČENÝ produkt. Fotografie není hotová. I přes to, že se snažím dělat minimální retuše, věřím, že jde o nějaký finální otisk umělce s rukopisem. Jde o styl, o ten poslední lehký dotek, který fotce dodá přesně ten vzhled, jaký klient očekává. Druhý důvod je právě rychlý soud, který klient vynáší sám o sobě, když se někde vidí. Nedokonalosti vidí téměř ihned. Snažím se svým klientům prezentovat jen 100% práci a dokončenou práci a myslím si, že právě to se odráží na výsledné spokojenosti klienta a také na prodeji. Nevýhodou je vyšší časová investice. S klientem nafotíme zhruba 150 fotografií za jedno focení a z těchto fotek dělám výběr 20 snímků, které následně upravuji, prezentuji a klient si z těchto snímků vybírá. 

Není zde obecně správná nebo špatná cesta. Pro mě je to spíše o nastavování hranic a respektování mojí práce. Pokud klientovi ukážete neupravenou fotografii, může mít na retuš reklamaci, protože ví jaká je fotka před a po retuši. Vždy když dáte klientům srovnání, tak budou srovnávat. U mě klient nevidí neupravené fotografie, nevidí všechny snímky a tím pádem ty konečné nemůže srovnávat. Neví, jestli tam není něco „lepšího“ a nemůže se tedy dožadovat dalších požadavků. Tento model mi fungoval a sloužil dlouhá léta a raději si ničením 2-3 hodiny retuše navíc a věnuji zakázce 100% času a úsilí, než abych ukazovala práci, která není finální a souborově ucelená. Jakou zkušenost máte vy? Ukazujete neupravené fotografie? Podělte se s námi do komentářů o vaše zážitky.