Když už nemůžeš…

Tento blog je pro všechny, kdo už prostě nemají sílu pokračovat v tom, co dělají. Ať už jde o životní styl, o vysněnou práci, o funkční vztahy v rodině a blízkém okolí, o boj s nemocí… Může to být cokoliv. A nebo? Nebo to taky nemusí být nic. Někdy se můžete cítit úplně na prd a nemusíte k tomu mít ani velký důvod. Některé dny takové prostě jsou. Můžete být vděční, můžete být pokorní, můžete mít radost z maličkostí, ale stejně můžete prožívat smutek, zoufalost a slzy i když přesně nevíte odkud pramení.

V takové chvilce říkám, že jsem od sebe odpojená a potřebuji se znovu najít. Potřebuji najít svoji hlavu, myšlenky, hlas, energii a připomenout si, proč dělám to, co dělám. Ale jak se znovu namotivovat, když energie dochází a nálada se začíná podepisovat na fyzické aktivitě, na psychické únavě a všechno okolo vypadá jako nekončící kruh plný beznaděje?

Ve 100% to záleží na vás. Možná na to nebudete sami. Možná vám pomohou fajn klienti, kondiční trenér, výživový poradce, rodina, kamarádi, přátelé nebo odborná pomoc ve formě kouče, terapeuta, či psychologa. Ve všech případech je ale finální akce – tedy práce na sobě, jen a pouze na vás. Můžete vyslechnout tisíc nápadů, postupů, cvičení, analýz, ale všechny odpovědi máte v sobě, jsou ve vašem srdci, ve vaší hlavě, už je znáte, jen se s nimi musíte znovu spojit.

Zní to moc abstraktně a neuchopitelně? Bohužel tady není návod, který byste dodrželi jako recept při pečení bábovky a vyšel vám z toho parádní happy člověk. Je to práce jako každá jiná. A můj největší poznatek? Neignorujte tento stav, dejte si pauzu, věnujte se činnosti, která vás dělá šťastnými. A pokud stav přetrvává, tak jsou dvě možnosti a na každého platí něco jiného. Buď svoji hlavu můžete maximálně zaměstnat, ideálně nějakou manuální prací, kdy se soustředíte na úkony, které děláte a nemáte čas přemýšlet nad chmury. A nebo naopak jste člověk, který si svým problémem musí projít a věnovat mu 100% pozornost. Neignorovat tento stav je důležité, protože si z něj máte něco vzít, něco se naučit, něco pochopit, něco překonat. Stát se silnějšími. 

Když přicházejí dny, kdy jsem skutečně na dně, tak si připomínám citát – The days that break you are the days that make you – volně přeloženo – dny, které nás donutí padnout na kolena, jsou dny, kdy budujeme sami sebe. Takže při každém takovém dni si pokládám otázku – je to ono? Je to ten den? Tohle je to dno, které je součástí budoucího úspěchu nebo změny? A nakonec, v podobných stavech se nevyplatí zůstávat dlouho. Padněte na kolena, ale nepřestávejte bojovat. Protože to je to na čem záleží i kdybyste měli vstávat každý den, znovu a znovu. To je to, co se počítá.